Význam díla F.Maliny
Frank Popper
Vybráno z článku „Pohyb světla ve výtvarném umění“ psáno pro Acta scaenographica.
V moderní historii je obtížné nalézt jedince, v němž by se tak šťastně pojila věda a umění. A to platí nejen o vědeckých a uměleckých schopnostech, ale i o výsledcích, kterých dosáhl, a především pak o síle Malinovy invence, kterou vyvinul na tomto poli lidského snažení. A tak právě u Maliny je vyrovnáván velký počet vynálezů na poli astronautiky a raketové techniky různými novinkami v umělecké oblasti.
Jean Cassou
Ve svém článku "O kinetickém umění" uvádí.
V osobě Franka Maliny se setkáváme s člověkem Leonardova typu, který je schopen svými výpočty realizovat budoucnost a vysílat kosmická tělesa do vesmíru a současně dávat svým projektům podobu obrazů.
František Šmejkal
Vybráno z článku „Předchůdci a předpoklady kinetismu“ publikovaném v časopise „Acta Scaenografica“ ročník 6, číslo 11 (1966) - Vybráno z katalogu k výstavě Franka Maliny v Praze v galerii na Karlově náměstí v roce 1966.
Rozmanitost výrazu i tématiky, originalita nové výtvarné řeči a závažnost jejího sdělení, organické spojení umění a vědy, humanizace nových oblastí skutečnosti, umělecké ztvárnění abstraktních představ a racionálních pojmů, koordinace nejprotikladnějších rytmů a pohybů, to jsou charakteristické rysy Malinovy tvorby, které z něj činí nejvýznamnější osobnost luminodynamického umění. V širší oblasti kinetické tvorby dosahuje Malinova významu jen Nicolas Schöffer, jehož iniciativní dílo zasahuje snad do všech kinetických odvětví a nejzávažnější výsledky přineslo v oblasti spaciodynamismu a kybernetického řízení pohyblivých konstrukcí. Těm, kteří snad stále ještě pochybují o tom, že výtvarné umění nemůže existovat jinak, než v podobě tradiční sochy a obrazu, odpovídá velmi přesvědčivě v katalogu jedné Malinovy výstavy Jean Cassou: Tvůrčí schopnost umělce je v podstatě stejná, ale vztahy umělce ke světu, jeho výrazové prostředky, jeho materiály, jeho techniky se změnily např. v renesanci, v epoše skvělých vědeckých přeměn a musí se změnit také v naší epoše. Bylo by absurdní směšovat tuto podstatnou funkci umění s jeho prostředky, jež zůstávají vlastní každé epoše, a věřit, že umění se zničí ve své podstatě, nebude-li používat olejových barev a kamene. Neboť olej a kámen nemají nic podstatného, absolutního, privilegovaného. A umění naší epochy zůstane uměním i při použití elektřiny.
Na Franka Malinu vzpomínají
Blažena Plesková/1933/ – sestřenice
Franka jsem poprvé potkala v roce 1946, kdy přijel k nám na návštěvu, během své cesty po Československu. Bylo mi tehdy 13 let. Více vzpomínek mám na jeho další návštěvu u nás v roce 1953. V té době jsem studovala hru na klavír a on chtěl, abych mu hrála skladby známých, hlavně českých skladatelů. Hudba se mu líbila a řekl mi, že by mne mohl poslouchat celou noc. V roce 1966 nás navštívil též s matkou Carolyn, manželkou Marjorii a oběma syny Rogerem a Alanem, při příležitosti vernisáže jeho výstavy v Praze. I přes jazykovou bariéru jsme společně strávili hezký letní den, který zachytil můj manžel na 8mm kameru.
Božena Štěpánková/1926-2015/ – sestřenice
Jako jedna z mála Frankových příbuzných v Československu jsem uměla anglicky, takže jsem byla v písemném kontaktu jak s ním, tak s jeho otcem Františkem. Vzpomínám, že Frank poprvé přijel do Československa v roce 1946. Nejdříve navštívil na několik dnů Prahu, kde měl nějaké pracovní povinnosti, potom zorganizoval v hotelu Alcron setkání s rodinnými příslušníky. Též navštívil představení opery Prodaná nevěsta v Národním divadle, které se mu velmi líbilo. Potom odjel na návštěvu příbuzných do Verměřovic u Letohradu/východní Čechy / odkud mi napsal dopis s časovým rozvrhem jeho pobytu v Československu.
Jeho druhá návštěva v Čekoslovensku byla o rok později v 1947, kdy nás navštívil ve Frýdlantě nad Ostravicí a další příbuzné v Rožnově pod Radhoštěm, Frenštátě pod Radhoštěm a jinde. Měla jsem příbuzného, který byl příslušník policie. Ten se mi později zmínil o tom, že po dobu Frankovy návštěvy měla místní policie "pohotovost". Politické poměry se již pomalu začínaly měnit, tak není vyloučené, že o jeho osobu již měly určité instituce zájem. Na jeho další návštěvu v roce 1953 si nevzpomínám.
V roce 1964 jsem odjela na jeho pozvání na týden do Paříže. Měl jet se mnou i můj budoucí manžel, ale protože odmítl spolupráci s STB/chtěli po něm, aby během pobytu v Paříži shromažďoval informace o Frankovi, co dělá, jací lidé k němu chodí na návštěvu atd./ tak ho se mnou nepustili a já jsem jela sama.
Během toho týdne se o mne, spolu s manželkou Marjorií, starali, ukazovali mi Paříž, byli jsme na představení v Moulin Rouge a navštívili několik výstav. Vzpomínám si, jak jednou pro Franka a Marjorií přijela limuzína a odvezla je na americkou ambasádu, kde se konala nějaká recepce za účasti amerického presidenta L. Johnsona. Frank mu při této příležitosti věnoval jedno svoje dílo.
Další Frankova návštěva v Československu byla v roce 1966, kdy měl v Praze výstavu. Přijel s manželkou Marjorií, syny Rogerem a Alanem a svoji matkou Carolyn. Strávili jsme s nimi krásné chvíle. Vzpomínám si, že jsem je všechny zvala k obědu, ale nemohli jsem najít Frankovy syny. Nakonec jsme je objevili-byli vysoko v koruně velké třešně, kterou jsme měli v zahradě.
Začátkem 70.let zde nastalo období "normalizace" a naše styky byly bohužel přerušeny. Ale zůstaly mi na bratrance Franka krásné vzpomínky.
